OBECNĚ : Tato kapitola se zabývá obecnými zákonitostmi, které vedou k formování našeho okolí. Slovo pochází z antických výrazů "geos" (Země) a "morfé" (tvar). Zajímáme se tedy o tvarovou variabilitu, která počíná u prohlubní, přes nížiny, kopce až k horám. Významnými jsou struktury vypouklé nad zemský povrch jako pahorky, kužely, vrchy, hory či velehory a k nim náležející štíty, hřbety a hřebeny. Opačným směrem míří tlaky, které vytváří vyhloubené útvary jako kotliny, brázdy, brány nebo úvaly. Tyto typy vzniklé působením horotvorných procesů nacházíme také v pojmenování konkrétních lokalit v rámci České či Slovenské republiky. Jmenujme namátkou vyvýšené Jelení horu a stejnojmenný hřbet, Gerlachovský štít či Žďárské vrchy nebo naopak vyhloubenou Rožnovskou brázdu, Moravskou a Vyškovskou bránu či moravské úvaly (Hornomoravský či Dolnomoravský, Dyjsko-svratecký).
Úkolem geomorfologa je rozpoznat reliéfní struktury a zabývat se příčinami vzniku stejně jako dobou, kdy došlo k utváření daného sledovaného objektu. V jeho zájmu jsou také vazby mezi složkami reliéfu stejně jako správné zařazení a klasifikace jednotlivých útvarů. Takový vědec spolupracuje s geografy zaměřenými na fyzickou složku dané vědy, dále také s geology, speleology a mnohými jinými.
KONKRÉTNĚ: Správný geograf v této oblasti nejprve zařadí oblasti do nejvyššího řádu. Jednotky regionu náleží do systému Hercynského, subsytému Hercynská pohoří. Co se dalšího rozdělení týče, patří všechny hory a kopce do provincie Česká vysočina. Subprovincální dělení nabývá dvojího charakteru. Máme zde dvojici Šumavskou a Česko-moravskou.
Šumavská subprovincie zahrnuje oblasti Šumavské hornatiny a Českoleské hornatiny. Druhá jmenovaná ovšem do regionu nezasahuje. Zato první pod sebou skrývá podcelky Šumavského pohoří, Novohradských hor a dvou stejnojmenných podhůří.
Česko-moravská subprovincie se člení na Středočeskou pahorkatinu, Jihočeské pánve, Českomoravskou vrchovinu a Brněnskou vrchovinu. Logicky poslední jmenovaná nepřichází v úvahu z hlediska zařazení.
Středočeská pahorkatina je zastoupena Táborskou, Vlašimskou a Blatenskou pahorkatinou. Zbylá,Benešovská, již nenáleží do našeho regionu.
Jihočeské pánve jsou triviálně děleny na celky Českobudějovická pánev a Třeboňská pánev.
Českomoravskou vrchovinu zde reprezetují vrchoviny Křemešnická a Javořická. Částečně sem zasahuje i Křižanovská vrchovina.
Výše umístěný obrázek odpovídá geomorfologické stratifikaci ČR. Bližší informace naleznete na odkazu :
Morfometrické typy georeliéfu | ||
Název | Výšková členitost v m | Nadmořská výška |
roviny | do 30 | 30 |
ploché pahorkatiny | 30 - 75 | 200 - 450 |
členité pahorkatiny | 75 - 150 | 450 - 600 |
ploché vrchoviny | 150 - 200 | 600 - 750 |
členité vrchoviny | 200 - 300 | 750 - 900 |
ploché hornatiny | 300 - 450 | 900 - 1 200 |
členité hornatiny | 450 - 600 | 1 200 - 1 600 |
velehornatiny | více než 600 | nad 1 600 |
Tabulka vychází znásledujícího odkazu, kde se dozvíte více informací :