ChýnovskÁ jeskyně

Typický zástupce krasových jeskyní. Vznik je zapříčiněn rozpouštěním hornin ve vodě v tzv. krasových oblastech. Voda jakožto činitel způsobuje erozi-výmol dutin v jeskyni. Zároveň narušuje strukturu, nejčastěji vápence. V takovém případě se uhličitan vápenatý podílí na modelaci jeskyně. Je odnášen a zároveň se sráží ve formě známých krápníků. ( stalaktit, stalagnit, stalagnát )

Chýnovská jeskyně je největší zpřístupněná zástupkyně v našem regionu. Objev spadá do roku 1863, kdy rubač vápence v lomu, Vojtěch Rytíř, zatloukl kladivo do pukliny. Každý nástroj byl tehdy vzácný, proto se protáhl pro jeho záchranu a nevědomky tak nalezl rozsáhlý systém. Téhož roku vyslala tehdejší Přírodnická sekce Musea království českého expedici za účelem hlubšího průzkumu. Jmenujme významného geologa Jana Krejčího (1825-1887) či paleontologa Antonína Friče (1832-1913). Z dané výpravy pochází dodnes užívané názvy chodeb i obecné pojmenování Chýnovská jeskyně.

Krásně bílý vápenec je narušován zelenomodrým amfibolitem. Tvořící se hnědé a žluté povlaky dodávají stěnám ornamentiku, na niž radno pohledět. Můžete se setkat s "Čertovými schody", "Žižkovou střelbou", "Purkyňovým okem" či "Dračí hlavou" napříč "kaplí sv. Vojěcha" se železným křížem. Víc informovat netřeba, neb v případě zájmu již nesedíte u svých počítačů.